Věděli jste, že zánětlivé střevní onemocnění (IBD) je spojeno se zvýšeným rizikem srdečního selhání (HF) až 20 let po stanovení diagnózy? Vyplývá to z rozsáhlé studie registru publikované v časopise European Heart Journal. Výsledky ukazují, že u pacientů s IBD je o 19 % vyšší riziko rozvoje HF, a to bez ohledu na typ IBD. Nejvyšší riziko srdečního selhání bylo zaznamenáno u starších pacientů, osob s nižším vzděláním a osob s již existujícím kardiovaskulárním onemocněním (KVO) v době diagnózy IBD. Co je příčinou?
Zánětlivé střevní onemocnění (IBD) je spojeno se zvýšeným rizikem srdečního selhání (HF) až 20 let po stanovení diagnózy. Vplývá to z rozsáhlé studie registru publikované v časopise European Heart Journal.
Soubor sledovaných osob byl založen na Švédském národním registru pacientů zahrnujícím lůžkovou a ambulantní péči a na epidemiologickém registru ESPRESSO (Epidemiology Strengthened by histoPathology Reports in Sweden). Tento registr shromažďuje zprávy o biopsiích gastrointestinálního traktu ze všech 28 patologických oddělení ve Švédsku včetně data biopsie, anatomické lokalizace a morfologie. V letech 1969–2017 bylo identifikováno více než 81 tisíc pacientů s biopsií potvrzenou diagnózou IBD (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a neklasifikované IBD). Každý pacient byl porovnán s jedinci obecné populace a sledován do 31. prosince 2019.
Výsledky ukazují, že u osob s IBD je až 20 let po stanovení diagnózy o 19 % vyšší riziko rozvoje HF, a to bez ohledu na typ IBD. Nejvyšší riziko srdečního selhání bylo zaznamenáno u starších pacientů, osob s nižším vzděláním a osob s již existujícím kardiovaskulárním onemocněním (KVO) v době diagnózy IBD. Riziko HF u pacientů s IBD bylo analyzováno i ve srovnání s jejich sourozenci bez IBD. V těchto sourozeneckých analýzách bylo zvýšení rizika o něco nižší, a to o 10 %, což naznačuje, že genetika a časné faktory prostředí sdílené v rámci rodiny mohou hrát roli.
Výzkumníci pozorovali, že pacienti s tradičními rizikovými faktory KVO před stanovením diagnózy IBD (např. vysoký věk, nízké dosažené vzdělání a komorbidity) měli vyšší absolutní riziko rozvoje KVO. Na každých 100 osoboroků připadalo 2,5 případu incidencí HF u pacientů s IBD staršího věku (oproti 0,02 u pacientů s IBD dětského věku), 1,0 u pacientů s nízkým vzděláním (oproti 0,3 u pacientů s vyšším vzděláním) a 1,9 u pacientů s jakýmkoli doprovodným KVO před diagnózou IBD (oproti 0,3 u pacientů bez jakéhokoli doprovodného KVO).
Ačkoli základní mechanismy, které vedou ke spojení mezi IBD a kardiovaskulárním rizikem, zůstávají nejasné, uvažuje se o chronickém systémovém zánětu a změně mikrobiomu u IBD. Zvýšené množství prozánětlivých cytokinů (např. tumor nekrotizujícího faktoru α, interleukinu 1 a 6) a lipopolysacharidů ze změněné mikrobioty podporuje endoteliální dysfunkci, při níž jsou narušeny signální dráhy modulující hypertrofii, relaxaci a tuhost myokardu. Následný hemodynamický stres může vést k nepříznivé remodelaci levé komory a diastolické dysfunkci, což může vyústit v HF. Vzhledem k aterosklerotickému a arytmogennímu účinku prozánětlivých cytokinů i lipopolysacharidů je u pacientů s IBD vyšší pravděpodobnost vzniku akutních arteriálních příhod a arytmií, které mohou přispívat ke vzniku HF. Kromě toho jsou pacienti s IBD náchylnější k anémii, infekcím, operacím a léčbě steroidy, což může rovněž zvyšovat riziko HF.
Vzhledem k přetrvávajícímu zvýšenému kardiovaskulárnímu riziku i po 20 letech po stanovení diagnózy IBD se očekává, že dopad IBD se bude s rostoucí zátěží kardiovaskulárních rizikových faktorů ve vyšším věku pacientů stupňovat. Tato zjištění mají důležité implikace:
Poskytovatelé zdravotní péče (např. kardiologové, gastroenterologové a praktičtí lékaři) i samotní pacienti by si měli být vědomi dlouhodobě zvýšeného rizika HF u pacientů s IBD, zejména u pacientů starších 60 let, u pacientů s nižším vzděláním a u pacientů s kardiovaskulárními komorbiditami před diagnózou IBD, což může pomoci identifikovat vysoce rizikové skupiny v relativně časné fázi. U těchto vysoce rizikových skupin se doporučuje léčba modifikovatelných rizikových faktorů KVO v souladu s platnými pokyny pro prevenci KVO.
Zvážit by se měla optimální protizánětlivá léčba zaměřená na remisi IBD, která má ale méně nepříznivých kardiovaskulárních účinků, a to zejména při indikování IBD léků s kardiovaskulárními riziky (např. steroidy a tofacitinib) pacientům s IBD s tradičními rizikovými faktory HF.
Tyto výsledky by spolu s předchozími důkazy o vlivu IBD na KVO mohly být využity při tvorbě nových pokynů pro hodnocení a léčbu KVO u pacientů s IBD.
Reference
Sun J, et al. Risk of heart failure in inflammatory bowel disease: a Swedish population-based study. Eur Heart J 2024 May 21:ehae338. doi: 10.1093/eurheartj/ehae338. Epub ahead of print. PMID: 38771865.
